Příspěvek o Dismas House z červnového semináře o.s. Za branou

18.06.2012 09:28

Dovolte mi, abych se představila- jmenuji se Zuzana Schmidtová a ukončuji magisterské studium na Katedře amerických studií Fakulty sociálních věd a zároveň obor Řízení neziskových organizací na Fakultě humanitních studíí, oboje na Univerzitě Karlově.

Můj zájem o postpenitenciární péči začal více- méně náhodu. Vyhrála jsem konkurz na letní stáž do amerického státu Vermontu, konkrétně do neziskové organizace Dismas House, která sídlí v největším vermontském městě Burlingtonu.

A právě tato zkušenost, kterou jsem ještě 2x zopakovala, když jsem se tam jako stážistka opakovaně vracela, mi otevřela cestu k postpenitenciární péči do té míry, že jedna z mých diplomních prací se zabývá rozdílem v přístupu a programech, které jsou nabízené bývalým vězňům v USA a v ČR.

Je velmi těžké začít od jednoho bodu, a proto začnu optimisticky- dá se říct že to funguje.

Organizace Dismas House byla založena v roce 1987, kdy vznikl i první dům na půl cesty.

Je nutné vymezit prostředí- dům byl zakoupen ve velmi dobrém sousedství, na což samozřejmě sousedé nereagovali kladně. Spojené státy uznávají ale něco, čemu se říká komunitní přístup- jeho základem je vědomí, že pokud existuje nějaký problém, je na komunitě aby se organizovala a nějak se s ním vypořádala.

Ze začátku byla možnost v domě ubytovat 12 bývalých vězňů a jeden pokoj byl vyhrazen pro vysokoškolského studenta, kterému tím, že s bývalými vězni trávil určitý čas, bylo odpuštěno nájemné- základním předpokladem byla pozitivní a motivující přítomnost studenta, který také určitým způsobem vytvářel most mezi osadníky a okolní komunitou. Postupem času byla přítomnost lokálního studenta nahrazena mezinárodním dobrovolníkem- zde se dostávám na scénu já- který pracuje v kanceláři, která sídlí v suterénu, ale zároveň bydlí v domě a je tedy s bývalými vězni i v době, kdy tam ostatní pracovníci nejsou.

Je naprosto důležité si říct, že existují velmi striktní podmínky, kdo se může do programu zapojit- pokud někdo s odpovídajícím profilem má právě ukončit svůj trest- věznice zavolá organizaci a ta přijede s vězněm udělat interview- jeho motivaci atd.

Podmínkou je, že nešlo o násilný trestní čin- tj. programu se mohou účastnit lidé odsouzeni za majetkovou trestní činnost, užívání a přechovávání drog apod. ale ne lidé odsouzení za těžké ublížení na zdraví- výjimkou je např. neúmyslné zabití při dopravní nehodě atd. Je jedno, kolikrát byl už klient trestaný a klient se také může opakovaně do programu vracet.

Maximální doba setrvání v domě je 6 měsíců- po úspěšném splnění tohoto programu je klientovi nabídnuto bydlení v privátnější formě v jednom z několika bytů, který organizaci také patří. V průběhu 6 měsíců platí klienti v domě nájem v hodnotě 325 USD, který pokrývá všechno- tedy ubytování i jídlo.

CO SE OD KLIENTA POŽADUJE- klient musí být celou dobu střízlivý a neužívat jakékoliv jiné návykové látky- většinou jednou za týden přicházejí probation Officer zkontrolovat situaci a také všechny klienty otestovat na přítomnost alkoholu v dechu. Zároveň se musí klienti hlásit i svému přidělenému pracovníkovi podle dohody, která byla součástí propuštění z vězení.

Dalším nařízením je večerní přítomnost, tedy všichni obyvatelé domu musí být zpět do 21:00, kdy se zamykají dveře- jeden klient který je už zde delší dobu působí jako night manager a také dává pozor na nějaké nepřístojnosti a na dění v domě. V průběhu celého dne jsou k dispozici pracovníci organizace, kteří mají kanceláře v přízemí.

Každý pracovní den se v 6 podává večeře, kde je také vyžadována přítomnost všech klientů. Tato má ale specifikum, jde o to už zmíněné spolupracování s komunitou. Každý den jiný dobrovolník z komunity přinese buď už uvařené jídlo, nebo suroviny a uvaří ho na místě, tak aby všichni v 6 mohli spolu jíst u jednoho velkého stolu. Probírají se denní zážitky, pozitivní i negativní momenty- jde o velkou podporu ze strany dobrovolníka, který vidí a slyší problémy, se kterými se bývalí vězni musí potýkat. Pro klienty je to zase určitý druh terapie a také ujištění, že ne všichni z většinové společnosti se k nim staví negativně.

Zároveň se i jednou týdně koná setkání s ředitelem domu, kde se diskutují problémy, které společné soužití přináší a pokud někdo porušil pravidla je zde hlasování o tom, jestli se mu má dát druhá šance a jestli ho ostatní klienti v domě ještě chtějí.

CO NABÍZÍ ORGANIZACE- kromě ubytování a stravování nabízí Dismas House hlavně zázemí, dále pomáhá s hledáním práce a poskytuje kontakty a všechny svépomocné organizace jako jsou Anonymní alkoholici apod. Také jim pomáhá vykročit do velkého a reálného života tím, že jim na určitou dobu pronajmou po ukončení jejich pobytu v half-way home někteří z bytů který mají k dispozici. Zároveň se 2x ročně organizují výlety- letní kempovaní výlet a zimní lyžařský výlet, aby klienti dostali zase trochu jinou perspektivu.

VÝHODY- Half way house působí jako velmi dobrý integrační prvek pro bývalé vězně a to zejména skrze 2 zásadní faktory- jednak jim dává možnost vrátit se do komunity a žít v ní svůj život, což je velmi přínosné zejména v pozici, kdy by se propuštěný vězeň měl vrátit do svého původního bydliště a okruhu přátel a návyků, které měli větší nebo menší mírou přínos na jeho předchozím pobytu ve vězení.

Druhým velmi důležitým faktorem je vytvoření stabilního a bezpečného zázemí v prostředí, které má daná svoje jasná pravidla, včetně denních rutin jako je čas večeře, příchod domů ale starost o domácnost jako takovou, za kterou klienti také zodpovídají.

Je samozřejmé, že podstatná část věcí se v tomto momentu nedá v českých podmínkách aplikovat ale za zásadní přínos, který se dá aplikovat, bych považovala přispění komunity. Toto téma není medializované a není o něj zájem a přitom stačí, aby se o problému začalo mluvit a komunita ho začala vnímat- velmi nápodobně funguje projekt festivalu Mezi ploty, který se snaží ukázat, že jsou mezi námi i lidé trpící psychickými onemocněními a že je to fakt a že tito lidé nejsou o nic horší nebo lepší než zbytek.

Může se to zdát jako velmi optimistická, možná až naivní představa, ale já jsem v USA viděla, že to funguje a funguje to dobře, takže doufám že aspoň dílčí řešení tohoto problému se podaří nastolit, ať už ve spolupráci s neziskovým sektorem, komunitou nebo státem.

Zuzana Schmidtová

Zpět

Vyhledávání

© 2010-2016 Za branou, tel.: 775 722 784, zabranou@gmail.com zodpovědný redaktor: Jiří Mataj