Shrnutí semináře „Práce za branou před i po propuštění.“ 1. část

21.10.2011 10:20

V úvodu semináře předseda občanského sdružení Za branou Mgr. Jan Frank, doplňován místopředsedkyní o. s. JUDr. Bedřiškou Kopoldovou, představil záměr dnešního setkání: seznámit se v první části s otevřenými věznicemi, které umožňují vězňům pracovat a podílet se na dalších přínosných aktivitách mimo vězení. V druhé části se seznámit s možnostmi, jak čelit obstrukcím, se kterými se propuštění vězni setkávají na trhu práce po propuštění. Vyslovil přání, aby se lidé angažovaní v práci s vězni více podíleli svými kritickými příspěvky na debatě na poli postpenitenciární péče a pomohli tak oblast práce s vězni před i po propuštění dále směrovat

.

V prvním bloku pojednala Mgr. Eva Bidermannová z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci o otevřených věznicích, které mají svou tradici zejména ve skandinávských zemích. Otevřené věznice představuji vrchol současného trendu v sociální práci, tzv. sociálně ekologického přístupu, který podtrhuje souvislosti mezi-lidské reality: zavřeme-li někoho „až zčerná“ nelze posléze očekávat, že se z věznice vrátí „napravený“ a společnost svou kriminalitou dále nebude zatěžovat. Vězně je třeba na opětovný návrat do společnosti připravit a to nejlépe tak, že se během výkonu trestu setká s prostředím, které je normální a nikoli patologické, kriminální. Normalitu prostředí věznice lze nejlépe dosáhnout právě „otevřením“ věznice venkovní společnosti. Toto otevření ovšem není naivní, vyžaduje nové mechanismy dohledu a kontroly.

V Norsku a Finsku mají otevřené věznice charakter ubytoven se speciálními terapeutickými, vzdělávacími, kulturními a především pracovními aktivitami. Ty se odehrávají buď mimo „věznici“, nebo v rámci prostoru věznice, který bývá ohraničen jen symbolicky malým plotem, nebo vůbec. Produkty, které vyrobí vězni ve výrobních a zemědělských kapacitách otevřených věznic, se prodávají za tržní ceny a jsou obohacením pro „normální“ okolí, ve kterém se věznice nachází a jehož je součástí. Vězni mezi něž můžou patřit i vrazi a těžcí zločinci, mohou být do otevřených věznic přemístěni na základě prověření jejich motivace po vykonání poloviny nebo 3/4 trestu v uzavřené věznici.

Otevřená věznice, která je svým režimem blízká normálnímu životu, je přesto vězni subjektivně vnímaná jako trest, jako újma na jejich svobodě. Vězni z otevřených věznic mají po svém propuštění lepší podmínky k nekriminálnímu návratu do společnosti – nepotýkají se svou neschopností pracovat a zvládat běžné úkony, které se v normálním vězení člověk rychle odnaučí, nebo je před tím na svobodě ani nikdy neuměl.

O tom, že otevřené věznice přispívají k efektivnějšímu návratu vězňů do společnosti, pro kterou již nejsou nadále přítěží ale prospěšní, svědčí i mnohem nižší úroveň recidivy trestanců, kteří prošli otevřenou věznicí – jen 10% vězňů z Norské unikátní otevřené věznice Bastoy po svém propuštění znovu spáchá trestný čin. Otevřené věznice jsou z provozního hlediska rovněž levnější než uzavřené: 900 Norských korun na den strávený vězněm v otevřené věznici versus 1500 Norských korun na den v uzavřených věznicích.

Pro přiblížení k tomuto příspěvku připojuji anglickou videoreportáž o věznici Bastoy, která byla na semináři hojně zmiňována, a o které byl rovněž natočen i celovečerní dokument www.bastoythemovie.com

Po přednášce se rozpoutala žhavá debata ohledně přenositelnosti skandinávského modelu do českých podmínek. Je zjevné, že Bastoy v ČR nevybudujeme – nemáme tady moře ani ostrovy a mentalita je jiná – i když tím si nemůžeme být tolik jisti, neboť alkoholismus, rozpady rodin, individualismus a dekadence prostupuje i skandinávskými zeměmi, a to možná mnohem dramatičtěji než Českou Republikou (viz alarmující množství sebevražd ve Finsku). Byl zmíněn příklad Chorvatska, kde otevřené věznice přidružené k normálním věznícím fungují, vězni v nich pracují a vydělávají běžnou tržní mzdu, což jim mj. umožňuje splácet dluhy a připravit se na normální životní režim na svobodě.

Nabízí se proto otázka, zda by se otevřená věznice, kde by vězni především „nocovali“ a přes den by pracovali a podíleli se na terapeutických aktivitách mimo věznici (zajištěných neziskovkami nebo tržními subjekty), nedala realizovat i u nás. Terapeutickým komunitám pro drogově závislé zpočátku v ČR také nikdo příliš nevěřil a dnes jsou téměř běžnou součástí české reality…

Pro účely debaty o otevřených věznicích jsem zřídil malé fórum.

Další téma semináře – problematika hledání práce se záznamem v trestním rejstříku a možnost právní obrany proti „rejstříkové“ diskriminaci, bude shrnuto v dalším příspěvku.

Jiří Mataj, o. s. Za branou

Zpět

Domníváte se, že lze otevřené věznice přenést i do podmínek ČR? Jaká úskalí by to obnášelo?

Datum
Vložil
Titulek

''otevřené věznice''

To je na hodně dlouhé povídání. Myslím ale,že tam kde jsou věznice typu dohled dozor,tedy tam kde lidé
mají ¨volný pohyb¨a účastní se prací i jiných aktivit mimo věznici,jsou tito lidé posléze adaptabilnější než ti,kteří ¨sedí až černají¨.
Tedy čím více po dobu VTOS tyto lidi izolujeme od společnosti a jejího okolí,o to více se po propuštění chovají jako utržení z řetězu.
Ovšem toto není možné v případě vážnějších zločincú.
Shrnuto podtrženo: pokud se bude jen zavírat a propouštět, a nikdo se nebude vážně zabývat jak TY
propuštěné zařadit zpět do společnosti, pak bude vše tak jak je nyní a žádné diskuse těmto lidem ani této společnosti v této věci nepomohou.

Vyhledávání

© 2010-2016 Za branou, tel.: 775 722 784, zabranou@gmail.com zodpovědný redaktor: Jiří Mataj