"Svoboda na obtíž" - Zpráva o první akci o. s. Za branou

13.05.2010 16:48

 

Ve čtvrtek 13. května 2010 se na půdě Arcidiecézní charity Praha, v zasedací místnosti Azylového domu sv. Terezie, uskutečnil seminář nazvaný „Svoboda na obtíž“. Ještě jednou děkujeme ADCH Praha za tuto pomoc! Jakožto prvotina o. s. Za branou byla akce úzce spojena s představením naší organizace a její filozofie.

 

Slova se ujal jako první Mgr. Jan Frank, předseda o. s. Za branou. Přítomné účastníky semináře nejprve stručně seznámil s tím, jak sdružení vzniklo a jaké si klade cíle. Úvod doplnil vystoupením také Mgr. Stanislav Fiala, ředitel Azylového domu sv. Terezie, nynější koordinátor projektu Pevný bod. Objasnil, jak to s touto sociální službou v současnosti je. Dotace, kterou získala na rok 2010 od Ministerstva práce a sociálních věcí dotaci, je příliš nízká, a proto je Pevný bod utlumen.

Jan Frank se v další části věnoval podrobněji cílům o. s. Za branou. V této souvislosti za hlavní zamýšlenou inovaci, s níž Za branou přichází, označil plán obohatit spektrum služeb pro osoby propuštěné z vězení prostředkováním služeb duchovního, tedy jakéhosi kaplana na svobodě. Frank upřesnil, že tato idea má hlavní základ v dobré práci, jíž v českých věznicích odvádějí vězeňští duchovní-kaplani. Myšlenka je tedy prostá: Bude mít jejich práce úspěch i mezi bývalými vězni v podmínkách svobody? Cílem Za branou je podle Franka nabídku služeb prověřit v praxi, ale teprve poté, co vznikne reálný konkrétní plán, či spíše projekt.

V prostřední části semináře hovořila místopředsedkyně Za branou JUDr. Bedřiška Kopoldová. Zmínila krátce vývoj postpenitenciární péče v ČR, jehož počátky sahají do 60. let minulého století. Péče vycházela z tehdejších podmínek a poznatků, včetně výzkumů tehdejšího Výzkumného ústavu kriminologického. Sociální kurátoři byli tehdy v podstatě jedinými, kteří se problematikou propuštěných zabývali. Dnes je situace jiná, od 90. let minulého století v této oblasti působí několik neziskových organizací, a to jak těch " velkých " (Armáda spásy, Charita, Naděje ad.), kde péče o vězně a propuštěné je součástí jejich hlavní náplně, tak specializovaných menších. Protože ale prakticky všechny žádají o granty ze stejných zdrojů, dochází mezi nimi k určité konkurenci, aniž by se přitom vycházelo ze skutečných potřeb klientů a někdy z těchto důvodů dochází i ke zkreslování výsledků. Chybí analýza skutečných potřeb klientů a sledování účinnosti postpenitenciární péče. Domnívá se, že dnešní propuštěný vězeň je v mnohém jiný, než byl v minulosti , ale systém je téměř stále stejný a je otázka, jak je funkční.
Dále se zamýšlela nad tím, zda těžiště postpenitenciární péče dnes je v uspokojování "materielních " potřeb klientů nebo by měla být zaměřena i na jejich "duchovní" potřeby a celkovou jejich podporu v životě na svobodě po propuštění a co vlastně znamená jeho řádné začlenění. Klade si otázku, zda s tímto vývojem koresponduje náplň činnosti dnešních kurátorů pro dospělé, kteří vedle problematiky odsouzených a propuštěných se zabývají bezdomovci a často i dalšími skupinami klientů. Situace na jednotlivých sociálních odborech je různá. Podle Kopoldové je třeba lépe vymezit spolupráci a působnost mezi sociálními kurátory a neziskovými organizacemi. Také z toho důvodu je proti tomu, aby neziskové organizace spolu soutěžily a domnívá se, že nadešel čas označit a využít společný potenciál nevládního sektoru v této oblasti, včetně hledání nových cest.

Největší kompetenci posoudit, zda Za branou s myšlenkou „kaplana na svobodě“ jde správným směrem, měl Ing. Pavel Kočnar, kaplan Věznice Vinařice a také hlavní host semináře. Podle jeho názoru on a jeho kolegové ve věznicích mnohdy postrádají partnera, který by vězni nabídl pokračování pastorace také na svobodě. Na druhé straně Kočnar varoval: na místě podle jeho názoru nejsou iluze, neboť většina odsouzených se na svobodu vrací, aby ji využili především honbou za požitky, na něž se ve vězení tolik těší, i když s duchovním dobře a spontánně spolupracovali.

Pavel Kočnar naznačil, že možnost úspěchu kontinuální pastorace „za branou“ je proto vlastně zahalena jakýmsi tajemstvím. Jeho podstatou je to, proč se odsouzení tak často přimykají k víře, k hlubšímu pohledu na život a k zodpovědnosti za něj jen dočasně a zda je jejich rychlý odklon od této orientace v podmínkách svobody nevyhnutelný a nezvratně logický. Z této perspektivy je podle Kočnara avizovaný pokus Za branou přinejmenším zajímavým experimentem a pokud by se osvědčil, pak také přiměřeným a cenným doplňkem běžných sociálních služeb.

Mgr. Jan Frank

Zpět

Vyhledávání

© 2010-2016 Za branou, tel.: 775 722 784, zabranou@gmail.com zodpovědný redaktor: Jiří Mataj